Brestovská jeskyně očima Kataríny Linczényiové

I v novém roce pokračuje speciální projekt společnosti Veolia a Kataríny Linczényiové mapující zajímavé vodní lokality Česka a Slovenska. Tentokrát se Katarína vydala do oblasti Orava na Slovensku, kde se nachází Brestovská jeskyně. 

Na Slovensku je známých přes 7 000 jeskyní a Slovensko je tak považováno za zemi s největším počtem jeskyní na obyvatele. Jeskyně Slovenského krasu jsou zapsány v seznamu světového přírodního dědictví UNESCO. 
Brestovská jeskyně je tvořena dolomity a vápenci, její podzemní chodby byly vodou vymodelovány ve čtvrtohorách. 
Její vzácností je aktivní vodní tok, přičemž tato voda pochází z různých zdrojů – z potůčků Volarisko a Múčnica a ze Studeného potoka. Voda protéká jeskyní a vystupuje zpět na povrch Brestovskou vyvěračkou – jinak řečeno pramenem. 

Tato jeskyně je unikátní i díky rozmanitému životu, který v sobě ukrývá. U vstupů do Brestovské jeskyně žije až 9 druhů netopýrů. Uvnitř jeskyně to jsou hlavně druhy ve vodě žijících korýšů nebo členovců, celkem až 60 druhů živočichů. Návštěvníci Brestovské jeskyně si její krásu mohou vychutnat po zpřístupněné trase a s průvodcem. Tato dobrodružná procházka trvá přibližně hodinu a vede po více než 200 metrech schodů těsně nad vodou a úzkými otvory. Je to ale jen malinký úsek z jeskyně dlouhé 1 890 metrů.

Katarína se ale rozhodla zdokumentovat část jeskyně, kde se nachází voda, a kam se tedy obyčejný návštěvník nedostane. V 5 mm tlustých neoprenech a s helmou se světlem se na loďce plavila do více zatopených částí jeskyně. Začátek cesty začal prolézáním přes úzkou štěrbinu, za kterou byla hned voda až metr a půl hluboká. Okolo byly jen skály, bahno a štěrk – starý třicet až padesát tisíc roků, vyplavený během poslední doby ledové. Po chvíli brodění v ledové vodě skupina s Katarinou dorazila k polosifonu, kde se otevřel nádherný sál. Zde byla také podzemní řeka s vodou o teplotě pouhých 5 stupňů Celsia. Nehýbat se v tak chladné vodě a nevířit kal kvůli hezkému podvodnímu záběru bylo náročné, obzvlášť když stejnou teplotu měl i vzduch. 

Loďku nechali na břehu a pokračovali dál pěšky, dokud se Katarína a její doprovod nedostali k předělenému portálu. Jedná se o nejfotogeničtější část jeskyně, protože obrovská skála předěluje síň na dvě části. Tato část jeskyně je ještě příliš mladá a nestihla se tu vytvořit sintrová výzdoba (krápníky apod.). Po východu z jeskyně přešli 200 m do vyvěračky. Po výstupu z vyvěračky se Katarína s doprovodem setkala s dětmi ze základní školy, které přišly do jeskyně v rámci environmentální výchovy. Děti zasypaly Katarínu spoustou zvídavých otázek. 

Jeskyně je jedinečný geobiosystém (spojení živé a neživé přírody), který je navázaný na přírodu na povrchu a je velmi lehce zranitelný – právě kvůli jeho specifičnosti. Jde hlavně o vodu, ať už srážkovou, která protéká horninou, nebo vodu ponornou, která jeskyní proudí a následně vyvěrá v podobě vyvěračky. Mnohý z pramenů je v podstatě vyvěračkou nějaké jeskyně, která funguje jako potrubí. Každý z nás si asi umí představit, co nastane, když se “znečistí” potrubí. Znečištění vody může mít za následek destrukci jeskynní výzdoby a ohrozit živočichy žijící v jeskyni. Znečištění podzemních vod může nastat ze skládek odpadu, které jsou v přírodě, odhazováním smetí do propastí, z chemikálií používaných v zemědělství, ze splašků, z domácího chovu, anebo toxinů z průmyslu. Jeskyně se nedokáže téměř vůbec regenerovat nebo samočistit. A jelikož mnoho vyvěraček jeskyní slouží i jako prameny, může mít takovéto znečištění za následek ztrátu velké cennosti – zdroje pitné vody. 

 

Autorem fotografií je Michal Lindner