12. prosince 2018

Divoký losos z Kamenice - fotoprojekt Kataríny Linczényiové

Fotoprojekt, mapující výjimečné vodní lokality, pokračuje v Česko-saském Švýcarsku. Tato oblast se zařadila do dokumentární série o deseti výjimečných vodních lokalitách v České republice a na Slovensku díky výskytu ohroženého lososa. Fotoprojekt, který upozorňuje na krásu vodních ploch, jejich rozmanitost a důležitost jejich ochrany připravila úspěšná freediverka Katarina Linczényiová (freediving je jeden ze způsobů potápění).

V Čechách i na Slovensku patří mezi nejoblíbenější ryby jednoznačně losos. Nejvíce se tu ovšem prodává levnější losos z farem. Pochází z chovných nádrží v Severním moři, může však trpět různými nemocemi. Zdravější a kvalitnější alternativou je proto divoký losos lovený na udici – kvůli tomu si však musíte zajet většinou hodně daleko.  Málokdo ale ví, že malý přírodní zázrak s lososem v hlavní roli se odehrává i na česko-německých hranicích v Hřensku.
Vstupní bránu do Národního parku České Švýcarsko na severu Čech představuje obec Hřensko v okrese Děčín. Snad všichni znají Pravčickou bránu, největší přírodní skalní most na našem kontinentu, případně projeli soutěsky řeky Kamenice. Právě v této řece můžeme zahlédnout divoké lososy, a to díky projektům, jejichž cílem je vrátit tuto rybu do Kamenice i Labe.
 
Lososi čelí různým překážkám, jako jsou hráze nebo znečištění průmyslovými odpadními vodami. V polovině dvacátého století už byli v českých vodách takřka vyhubeni. Ryby jsou totiž velmi citlivé na čistotu vody. Kvalita povrchových vod se však zlepšuje díky pokročilým technologiím v čištění a rostoucímu počtu čistíren odpadních vod. Tento fakt již jak řeky, tak ryby jednoznačně pocítily. Na řekách se také staví rybí přechody, které umožňují rybám zvládnout plavbu přes hráze a slouží celému spektru vodních živočichů, migrujících po i proti proudu. Odhaduje se, že zpět do Kamenice se z Labe dostane zhruba dvacet lososů, ostatní sem cestu nenajdou. I když se ale dvacítka lososů může zdát málo, jsou schopni dát základ nové generaci. Už je to možné také změřit a spočítat. Od letošního roku je na Kamenici v provozu tzv. bioskener, kterým táhnoucí lososi musí proplouvat: skener jejich pouť zachytí, zhotoví krátký filmový záznam, změří rozměry ryb a zaznamená čas.
 
Katarina přijela do Hřenska a vydala se na pěší túru k soutěsce na řece Kamenici. Obdivovala pohádkově vyhlížející podzimní lesy a čirou řeku, jen s chomáči sytě zelených řas na hladině. Příchodu až k vodě ovšem brání zábradlí, takže turisté nemohou rušit život v řece a poškozovat tak životní prostředí v Národním parku. „Asi po 30 minutách procházky podél malých vodopádů, pod barevnými stromy a tunely ve skalách, přicházíme k Edmundově soutěsce, kde nás čeká převozník s člunem. Jsme tu úplně sami, zatím bez jiných návštěvníků,“ říká Katarina. „Je tu zvláštní ticho a silný chlad. Strmé skály se tyčí až do stometrové výšky nad řekou, rostou na nich vysoké jehličnany. Během krátkých zimních dnů se sem slunce ani nedostane. Jemná mlha se plazí po hladině a připomíná scenérie z filmu Jurský park.“
 
Kromě lososa je možné v řece a potůčcích spatřit i stříbřité pstruhy nebo vydru. Pod vodu se jít podívat ale bohužel Katarína nemohla, aby nevyrušili migrující lososy.
 
Okolí soutěsek i turistické cesty jsou na první pohled nezvykle čisté. Na každém kroku jsou odpadkové koše, přesto však Národní park eviduje narůstající problém s odpadem. Nárůst turismu je totiž enormní. Trochu pomáhá rozptýlení turistů po celém území parku, samozřejmě osvěta týkající se odpadů a další aktivity. Bohužel však do Kamenice větší část odpadků připluje také z přítoků z výše položených míst. I proto každoročně probíhá úklid řeky se zapojením dobrovolníků. Vždyť příroda se jen velmi těžko a velmi dlouho vypořádává i s obyčejným vlhčeným ubrouskem...