Jak vznikal street art na Evropské?

​Pokud jste v posledních dnech jeli Evropskou ulicí směrem do centra, určitě jste si všimli velkoformátové malby na stěně kotelny Dědina společnosti Veolia Energie Praha. S autorem Dimitrijem Proškinem alias Chemisem jsme si povídali, zatímco malba vznikala.

pátek 6. dubna
 

Prozraďte, co na stěně kotelny Dědina vzniká?
Při přípravě návrhu jsem měl volné ruce. Chtěl jsem znázornit koloběh energie, proto má dívka v  ruce přesýpací hodiny. Podobné je to i s energií. Když světlo zhasne, je třeba jej pomocí energie znovu rozsvítit. Energii můžeme získat i z přírody, proto je v pozadí dívky květ.

Jak dlouho bude trvat realizace?
Návrh je vždycky nejtěžší, v  tomto případě jsem na něj potřeboval dva měsíce. Chtěl jsem znázornit určitou myšlenku a najít správné symboly. Ale pravda je, že umění nemusí být vždycky jednoznačně pochopitelné. Spíš jde o to zaujmout a umožnit lidem hledat významy. Zpracování na papír je pak už poměrně rychlá záležitost, třetího dubna bylo postavené lešení a mohl jsem začít.

Jak jste převáděl kresbu z papíru na tak velkou plochu?
Nepoužívám žádné techniky a oddřu si to. Udělám na stěnu náčrt, sejdu dolů, vidím, co je špatně, vylezu nahoru a opravím to.

Kolikrát jste takto vylezl nahoru a dolů?
Nevím, ale stejně se potřebuju hýbat. (Smích.) Je dobré, že jsme nikam nespěchali a měl jsem dost času udělat to tak, jak mě to baví.

Jak dlouho se malbě věnujete?
Už šestnáct let. Víc věcí jsem dělal v  zahraničí než tady. Častokrát jsem maloval v  Izraeli. Jedna malba se dostala i do New York Times. Podařilo se mi malovat i  v  Síni slávy nebo třeba na Tahiti, Arubě a  Guadalupe. Dost toho můžete vidět na webu chemisland.com. V Čechách jsem pak namaloval portrét prezidenta Havla dva dny potom, co umřel. To se objevilo v českých i  zahraničních médiích. Moje věci jste mohli vidět i na zdi Na Beránku v Modřanech.

Zpracování vaší malby je neuvěřitelné. Máte uměleckou školu?
Ne, jsem samouk, studoval jsem cestovní ruch.

Malujete i obrazy?
Plátna dělám výjimečně tak dvakrát třikrát do roka. Možná na to přijde jednou čas, třeba až mi nebudou sloužit kolena. (Smích.) Pro mne je to něco jako kancelářská práce. Mnohem radši jsem zatím venku, kde výsledek může vidět výrazně více lidí.

pátek 20. dubna 

Jak to pokračuje?
Už jsem skoro hotov. Ještě potřebuju den dva na dokončení. Ve čtvrtek budeme sundávat lešení.

Bylo něco jinak, než jste předpokládal?
Ano, něco jsem barevně poupravil. Nakonec jsem přidal i  květy, hodně jsem řešil odraz hlavy a  žárovky, ladil ten správný barevný tón a  ještě musím dodělat vlasy, čepici, obočí a  zvednout víčko. Už se těším, jak se sundá lešení, abych to pořádně viděl. Ovšem když se to sundá, tak už to bez lešení neopravím.

čtvrtek 26. dubna

Lešení je pryč. Jaký máte pocit?
Přijel jsem a  lešení už bylo sundané, takže jsem si zažil tak trochu wow efekt. Jsem rád, že je to hotové. Jsem spokojený…