S rybářem Jakubem Vágnerem jsem si povídali o jeho přírodním ráji na Katlově, rybaření, zvídavosti dětí i o tom, jak žít v souladu s přírodou.
Před chvilkou skončila celodenní akce pro děti. Kolik takových na Katlově pořádáte?
Ani nevím, ale je jich hodně. Největší je dětský den, na kterém jsme letos měli dokonce 20 tisíc návštěvníků. Téměř každý týden se na Katlově něco děje. Hodně jezdím i přednášet po základních a středních školách. Mám roky, kdy přednáším padesáti tisícům dětí.
To zní jako práce na plný úvazek. Přitom část roku strávíte v zahraničí. Jak to stíháte?
Každý má své poslání. Já jsem se rozhodl, že velká část mého života bude věnovaná výchově dětí a mládeže. Z dlouhodobého pohledu je to jedna z mála věcí, která má doopravdy smysl, i když třeba nevidíte výsledky hned. Některé děti poznávám ještě v kočárku a je hezké, že se po letech vrací připomenout. A jsou i takoví, kteří za mnou jezdí každý rok a mají sbírku společných fotografií, někdy i s rodinami. Jsem za to rád. Ukazuje se, že cesta, kterou jsem se vydal, má smysl.
Zrovna dneska jsem vzal dvě třídy na procházku kolem jezera. Děti to baví a nenásilnou formou se i učí. Chtěl bych, aby Katlov byl takovou malou přírodní laboratoří.
Jaké byly vaše začátky na Katlově?
Katlov býval chovným rybníkem, zejména pro kapry na Vánoce. Ryb tu bylo ale moc a byly závislé na krmení od lidí, proto jsem to vzal z gruntu. Katlov jsme vypustili a postavili 35 ostrovů pod vodou a tři nad vodou. K tomu přibylo 17 poloostrovů, které slouží jako rybářská místa. Plochu rybníka jsme pak oseli pšenicí a metrovou ji zaplavili vodou. Chvíli jsme tak měli na Katlově pole a ne rybník. (Smích.)
Proč se to dělá?
Zvyšuje se tím úživnost vody, dělali to tak už naši předci a vyplatilo se to. Kapři pak měli přírůstek více než tři kilogramy za rok.
Kolik podobných rybníků v Čechách je?
To nevím, na to nemám dostatek informací. Co ale určitě nemá obdoby, je to, kolik sem jezdí zahraničních návštěvníků. Líbí se jim udržované prostředí, zdravé velké ryby a skvělý personál. Snažíme se, aby naše služby byly na evropské úrovni. To, že sem jezdí tolik zahraničních rybářů, je pro mne důkazem, že to neděláme vůbec špatně.
Jak jste na tom s vodou? Pociťujete sucho?
Jsme na plné hladině, nemáme s vodou problém a neměli jsme ho ani vloni. Katlov má přítok z lesních struh. Každý rok vezmeme lopatu, krumpáč a jdeme. Bavíme se o zhruba 16 km struh, které musíme vyčistit. A pak máme vodu.
Pan profesor Bárta říká, že jen šest zemí na světě má skutečný nedostatek vody. Zbytek s ní jen neumí hospodařit.
Je to tak. Musíme změnit svůj přístup a zamyslet se i nad tím, zda každý potřebuje na zahradě bazén.
Co se podařilo na Katlově vybudovat a co vás ještě čeká?
Katlov prošel za pět let, co jsem tady, obrovskou proměnou. Většina lidí už si ani nedokáže představit, jak to tady vypadalo dřív. Další dva až tři roky tvrdé práce nás ale ještě čekají.
Některým věcem rozumím a jiným zase vůbec ne. Třeba čistička odpadních vod a úpravna vody jsou pro mne totální sci-fi. Rozumím maximálně filtrům v akvaristice. Je pro mne ale důležité, aby rozmach areálu nebyl na škodu přírodě. Chci, abychom vodu vraceli do přírody ve stavu, za který se nemusím stydět. Zvlášť když sem začíná jezdit tolik lidí. Oslovil jsem proto Veolii, se kterou dlouhodobě spolupracuji, a ta v areálu instalovala unikátní vodárenské technologie. Ty budou přístupné i pro děti. Na názorném příkladu jim tak budeme vysvětlovat, jak proces čištění a úpravy vod vlastně funguje. Jsem rád, že se o stavbu a provoz čistírny a úpravny postarali a já se mohu věnovat tomu, co umím zase já. Do budoucna máme v plánu vybudovat areál, kterému říkáme Katlov, pro celou rodinu. Bude sloužit jako zázemí pro přednášky, kurzy pro děti, ale i rybářské
soutěže či mistrovství Evropy.
Další věcí, která vás s Veolií spojuje, je podpora biodiverzity (přírodní rozmanitosti).
Na přírodě je krásné, jak ji stačí jenom trochu popostrčit, a když se to udělá správně, dokáže se zregenerovat strašně rychle sama. A o to se snažíme. Vracíme se k tomu, co se osvědčilo u našich předků, kteří lopatami a krumpáči stavěli rybníky, které měly stovky a stovky hektarů.
Zapomněli jsme, jak žít v souladu s přírodou?
Bereme si z přírody všechno, co chceme. Žijeme na dluh. Posledních sedmdesát let jsme bohužel opustili obyčejné sedlácké myšlení. Dříve lidé věděli, co si k přírodě mohou a nemohou dovolit. Dnes je nám to jedno. Příroda nám ale postupně ukazuje, že pár desetiletí nešetrného hospodaření stačí k tomu, abychom dostávali velmi důrazná varování.
Hodně cestujete… Když se po letech vracíte na určitá místa, vidíte změnu?
Vidím obrovské změny hlavně v Amazonii. Místa, která jsem před dvaceti lety navštěvoval, už neexistují. Tisíce hektarů lesů jsou pryč. Na některých místech je vidět taková zkáza, až je to zarážející.
Jsou nebezpečím i plasty?
Jdete do obchodu a všechno je zabalené do plastu. Samozřejmě že plast je problém. Ale co jsme čekali, když ho používáme na každém kroku.
Jak do toho zapadá vaše práce s dětmi?
Děti jsou velmi náročnými diváky i posluchači. Přesně vědí, kdy mluvíte a nemluvíte pravdu. Udržet jejich pozornost je nesmírně složité. Na druhé straně jsou zvídavé, mají úžasné dotazy. Často jsou jejich otázky mnohem trefnější a zajímavější než dotazy dospělých. Děti mají otevřenou mysl. Ovlivňování mladé generace je jediný způsob, jak se můžeme posunout dál.
Oproti jiným zemím z Evropské unie jsou naše děti, co se týká přírody, velmi vzdělané. Evropa by si z nás mohla brát inspiraci. Česká republika je vůbec úžasná. Často se tvrdí, že jinde jsou na tom líp, já s tím nesouhlasím. Máme dobré zdravotnictví i školství. Samozřejmě že vždycky to může být lepší, ale spoustu věcí nám může závidět celá Evropa. Jsem hrdý na to, že jsem Čech.
A co se týká rybaření – jak jsme na tom?
Rybaření je jedním z našich národních sportů. Jsme malý národ, a přesto patříme ke světové špičce. Například Kačka Marková je mnohonásobná mistryně republiky, Evropy i světa.
Na čem aktuálně pracujete a co vás čeká?
Už řadu let točím televizní pořady pro děti – například S Jakubem v přírodě pro Českou televizi. Natáčel jsem i nové díly Rybích legend, které by se měly vysílat už na konci tohoto roku. Další velký projekt pro ČT pak nemá paradoxně s rybařením nic společného, týká se posledních minoritních kmenů na zeměkouli. Je to něco, co mě hodně těší. Zatím ale mohu prozradit jen to, že máme za sebou první natáčení.
Kromě televize hodně natáčím i pro sociální sítě a teď i YouTube. Do toho pořádáme řadu rybářských závodů – například na Katlově byl součástí dětského dne i evropský šampionát a na podzim plánujeme na Pálavě závod, na který se sjede sto rybářských týmů z celé Evropy. Jinak když nejsem na cestách, snažím se být doma tady na Katlově a postupně posouvat areál dopředu.