Veslování je jako jízda do ostrého kopce

S Ondřejem Synkem jsme si povídali o sportovních začátcích, o touze vyhrát olympiádu i o tom, jak vede své děti ke sportu.

S veslováním jste začal ve 13 letech, protože jste potřeboval zhubnout. To nezní jako běžný začátek vrcholového sportovce.
V mládí jsem byl malý a obtloustlý (smích). Zkoušel jsem fotbal, atletiku a pak mě bratranec přivedl do veslařského klubu KV Kondor Brandýs nad Labem. První dva roky mi to moc nešlo, byl jsem pořád poslední. Zlepšilo se to, až když jsem vyrostl a zhubl. 

Je běžné začít ve třinácti?
Děti mohou veslovat od deseti let, ideální věk na začátek je 13 až 15 let. S veslováním se dá ale začít i v mnohem pozdějším věku. Jsou veslaři, kteří začali ve dvaceti a vyhráli mistrovství světa.

Více než dvacet let spolupracujete s trenérem Milanem Dolečkem starším. Jak jste se potkali?
Trénoval svého syna poblíž v Neratovicích a chtěl, abychom společně jezdili čtyřku. Tak to začalo. Na podzim roku 1999 jsme pak oba přestoupili do Dukly Praha a v létě 2000 už byli třetí na juniorském mistrovství světa. O tři roky později jsem začal vozit medaile i ze seniorských kategorií.

Jaký je váš vztah?
Milan je pro mne druhým tátou, můžu se na něj kdykoliv spolehnout. Občas se pohádáme kvůli tréninku, ale rychle nás to vždycky přejde. Posílilo nás i to, že jsem se za Milana postavil, když v roce 2004 po olympiádě v Aténách, kde jsme nebyli úspěšní, hrozilo jeho odvolání.

Zmínil jste olympiádu… Kvalifikaci na další máte jistou? Chystáte se do Tokia? 
Kvalifikace je vyjetá pro Českou republiku, nevztahuje se na konkrétní osobu. Pokud mě tedy na jaře někdo porazí, do Tokia se nepodívám. Udělám ale samozřejmě všechno pro to, abych uspěl. 

Vy sám jste poměrně brzy začal porážet legendárního Václava Chalupu. Vidíte dnes někoho, kdo by vás mohl porazit?
Jakub Podrazil, který jezdí na dvojce bez kormidelníka, je hodně dobrý, ale zkušenosti na skifu mu zatím chybějí. I když se na první pohled může zdát, že jde jen o tahání za vesla, tak ve skutečnosti je to hodně o taktice, psychice a zkušenostech.

Jak se pozná veslařský talent?
Velkou výhodou je výška. Pokud máte 160 centimetrů, tak z vás nikdy úspěšný veslař nebude. Důležité jsou i parametry, které se dají změřit, například výkonnost plic a technika. Snad nejpodstatnější je ale motivace k výsledkům. Mladí dneska chtějí vyhrát závody, možná i mistrovství republiky. Nemají ale ambici vyhrávat olympiádu, což je škoda.

Máte spoustu medailí, ale zlatá olympijská zatím chybí.
Přesně tak, z olympiád mám dvě stříbrné a jednu bronzovou. Udělám všechno pro to, aby to v Tokiu vyšlo, ale bude to hodně těžké.

Chtěl jste vyhrávat olympiádu už jako junior?
No jasně, v Dukle jsme všichni chtěli. Dukla Praha byla pojmem, jen dostat se sem bylo hodně náročné. Kdo prošel tím sítem, měl přirozeně vysoké ambice.

Je o veslování pořád zájem?
Dětí je hodně, na rekreační úrovni je veslování atraktivní. Ale aby byly výsledky, musí se jít za hranu. Veslování bolí a ne každý je ochotný to dneska snášet. Dá se to přirovnat k jízdě do kopce, který je ostřejší a ostřejší. Čím víc se blížíte k vrcholu, tím víc nemůžete, ale když chcete vyhrát, musíte přidat. 

Lidé často vidí jen medaile… 
Podívejte se na mé ruce, a to jsou teď relativně v pohodě. Vždycky na jaře je mám úplně krvavé. Nemůžu se ani vysprchovat, jak to bolí. Z postele vstávám pět minut a hodně dlouho mi trvá, než si zavážu tkaničky u bot. Když chcete něčeho dosáhnout, musíte hodně obětovat. Ne všechno je zadarmo.

Jak trénujete? 
Na vodě většinou šestkrát do týdne, dvakrát denně. Přes zimu jezdíme hodně na trenažérech. 

Trávíte hodně času na vodě. Změnila se kvalita vody v řekách?
Když jsem jel v dorosteneckém věku první Primátorky na Vltavě, voda u přítoku z Botiče zapáchala. Dnes je kvalitní voda všude, na Labi jsme dokonce viděli i raky.

Vaším partnerem je skupina Veolia. Jaký je váš vztah k vodě?
Vždycky jsem byl vodní živel, ale troufnu si říct, že s ní zacházím s rozumem. Snažím se vodou šetřit, protože vím, že nás ohrožuje sucho.

Veolia dodává i energii. Jak ji dobíjíte? 
Lenošením a spánkem (smích). Kromě toho se odreagovávám vedením veslařského oddílu, jiným sportem, výlety s rodinou nebo hraním s dětma. Snažím se žít normálním životem.
 
Máte dvě děti. Vedete je ke sportu?
Mám holku a kluka, 9 a 7 let… Hrají basketbal, baví je to a docela jim to i jde. Teď jsme zrovna byli s klukem na prvním zápase. 

Na veslování je ještě brzo?
Ano, na veslování je brzo a určitě je do toho nebudu nutit. Nechám je, ať si vyberou, co je bude bavit.