Nejdelší řeka Evropské unie si pro svůj mimořádný význam právem zaslouží naši pozornost. Dunaj o přívlastky „nej–„ nemá nouzi. Pramení v Černém lese a ústí do Černého moře. Na této cestě jeho povodí zasahuje na území osmnácti států, spojuje čtyři hlavní města, a je tak „nejmezinárodnější“ řekou světa. Zároveň je to však díky negativním dopadům lidské činnosti i nejohroženější řeka celé Evropské unie.
V dalším díle našeho putování po českých a slovenských vodních lokalitách se freediverka Katarína Linczényiová bude věnovat právě Dunaji. Katarína má jako většina rozených Bratislavanů k Dunaji blízko. Nejen proto, že Dunaj napájí podzemní vody a bratislavské studně pitnou vodou, ale je také jednou z „top“ lokalit, kam si chodí místní odpočinout. Chráněné oblasti okolo jeho toku, jako například lužní lesy a luhy, jsou víkendovým tipem pro milovníky přírody a klidu. Sportovce zase láká cyklotrasa vedoucí podél jeho břehů a průsakových kanálů vodního díla Gabčíkovo, které poskytuje elektrickou energii a stabilizuje koryto Dunaje. Právě průsakové kanály jsou místem, kde jsme se rozhodli objevit krásu ukrytou pod hladinou.
Vydali jsme se sem kvůli místům s relativně čistou vodou, dobrou viditelností pro vyhotovení fotek, a také místům s vhodnou hloubkou, dosahující i 4 metry. Po hodině hledání se nám konečně podařilo najít místo, kde voda vypadala čistá a proud mírný. Otevřel se nám svět plný života, především říční flóry. Rostliny různých druhů ale překryla jedna vzácnost, a to kvetoucí leknín, který si razil svou cestu směrem k hladině. Leknín bílý se nachází na Červeném seznamu ohrožených rostlin Slovenska. V dunajských luzích jsme zase měli možnost pozorovat různé druhy živočichů: volavky, kormorány, ledňáčka, vydry, ondatru a dokonce i jelena, spolu s množstvím dalších živočichů, kteří z oblasti Dunaje dělají oázu biodiverzity.
Lužní lesy, jejich ramena nebo vzácné mokřady, které můžeme přirovnat k deštným pralesům, jsou domovem tisíců rostlinných a živočišných druhů, pro které je Dunaj také tepnou migrační cesty. Celý tento ekosystém je především závislý na jednom elementu – na vodě.
Dunajský biotop je ale ohrožen intenzivním lesním hospodářstvím, holosečemi a jinými aktivitami, které mění krajinu a vodní tok. Dunaj ohrožuje více rozličných faktorů. Hráze například zabraňují jedincům vyzy velké (jde o největší druhy jeseterovitých ryb, které mohou mít i 6 metrů), aby se k nám dostali a rozmnožovali se. Mechanická regulace toku zase způsobila zánik mnoha ramen, i když dnes už se jich několik podařilo oživit. Znečištění odpadními vodami mělo celá desetiletí negativní vliv na život v Černém moři, do kterého Dunaj ústí. Tato situace se ale díky pokročilým technologiím čištění vody a budování infrastruktury k dnešnímu dni velmi zlepšila a kvalita vody stoupla. V posledních letech ale přišla úplně nová výzva, které musí řeka čelit – stoupající koncentrace antibiotik a plastové znečištění.
Plastové znečištění vnímá veřejnost hlavně jako problém oceánů a moří, do kterých se každoročně dostane více než 8 miliónů tun plastového odpadu. Ten následně zabíjí mořské živočichy, kteří ho sežerou, nebo se do něj zamotají. Většina tohoto odpadu se ale do oceánu dostane právě znečištěnými světovými řekami, které odvádějí náš odpad z okolí měst na širé moře. Jen Dunajem se do Černého moře každoročně dostane 530 až 1 550 tun plastového odpadu.
Vědci také upozorňují na mikroplasty, které by mohly představovat zdravotní riziko i pro lidi, pokud by se dostaly přes potravinový řetězec, jako např. ryby nebo mořská sůl, až do jejich těl. Hlavním zdrojem plastu v Dunaji jsou podle všeho obaly, a to nejen z průmyslu nebo lodí, ale i z našich domácností. Mnozí návštěvníci luhů se ale nechovají zodpovědně a svoje odpadky si po návštěvě dunajské přírody s sebou neodnášejí. Ty potom často končí v řece.
Bez řádné separace nemůže nastat ani recyklace. Volně pohozený odpad zanese vítr nebo voda do řek, a ty vedou do moře.
Foto: Michal Lindner
